Popis
- Délka těla: 28 - 33 cm
- Rozpětí křídel: 60 cm
- Hmotnost: 200 g
Hrdlička zahradní dorůstá velikosti holuba domácího. Má béžovohnědý až šedý hřbet, ocas a křídla s černými letkami a o něco světlejší hlavu a břicho. Na krku má charakteristický nákrčník, díky kterému ji snadno rozlišíme od podobných ptáků. Tenký, na konci zašpičatělý zobák je černý, končetiny oranžovočervené. Za letu je dobře nápadný také delší, ze spodní strany černobílý ocas. Samec i samice jsou zbarveny stejně, mladí ptáci jsou o něco světlejší a postrádají černý nákrčník.
Rozšíření
Původní domovinou hrdličky zahradní je Asie, odkud se v průběhu první poloviny 19. století dostala při masivní expanzi i na velkou část evropského kontinentu. Do střední Evropy, na Britské ostrovy a Skandinávský poloostrov se dostala na přelomu 50. a 60. let téhož století a již během dvou století se rozšířila do celé Evropy. Současná evropská populace je odhadována na 9 300 – 22 000 000 jedinců.
Spolu s hrdličkou divokou (Streptopelia turtur) a velice vzácnou hrdličkou chechtavou (Streptopelia roseogrisea) je v České republice jediným zástupcem svého rodu. Na našem území se stále vyskytuje v poměrně hojném počtu. Každoročně u nás hnízdí odhadem zhruba 60 - 120 000 párů.
Žije v kulturní krajině, ve vesnicích i ve městech a na jejich okrajích, v zahradách, parcích, hřbitovech, v zimě často přilétá na krmítka.
V průběhu roku žije samostatně nebo v párech; na nocovištích, při hledání zdrojů potravy a při tazích se sdružují do větších, často i velice početných hejn.
Ozývá se charakteristickými nosovými i chechtavými zvuky. Nejčastěji u ní můžeme zaslechnout především výrazné „kvéh“ nebo „kukúú ku“. Při toku vydává zase trojslabičné „tu tůt tu“.
Živí se různými semeny, ve městech často i odpadky; živí se i na dvorech při drůbeži (zde může škodit přenášením některých chorob), na nádvořích zemědělských podniků, mícháren krmiv, mlýnů. Za potravou zalétává i na pole, ať osetá či do dozrávajících lánů (zde především tam, kde je obilí polehlé) či na strniště a stohy. V oblibě má i hrách, kukuřici, slunečnici ap. V mnoha lokalitách, kde je již zvyklá na lidskou společnost, se chová velice krotce a nechá se krmit i z ruky. Sama se stává oblíbenou potravou větších jestřábovitých dravců, lišek a koček.
Rozmnožování
Hrdličky žijí v létě v párech v ohraničených hnízdních teritoriích. Hnízdí několikrát do roka (3-4x, v některých oblastech až 6x), od března do října, výjimečně i v zimě, pokud je mírná. Při námluvách sedí samec na vyvýšeném místě, kde cukruje, vyletuje do výšky a s roztaženými křídly a ocasem se vrací zpět. Nízké široké hnízdo z větviček si staví nejčastěji na listnatých stromech nebo na budovách. Samice snáší 2 sněhově bílá vejce o velikosti 30 × 23 mm, na kterých sedí po dobu 14 až 15 dní pouze ona. Mláďata opouštějí zhruba po 20 dnech života.
Hrdlička v lidové tradici
Lidové podání má vysvětlení pro tmavý proužek na krku hrdliček: Panna Maria měla jednou požádat hrdličku, aby jí pohlídala Ježíška. Hrdlička slíbila, pak však místo hlídání poletovala jinde; když to Panna Maria zjistila, přivázala hrdličku páskem ke kolébce. Od té doby mají hrdličky kolem krku černý proužek.
2025 ©